Dobrý den,

dnes je to přesně rok, co jsme si od Vás odvezli naši malou fenečku. V útulku jste jí dali jméno Rezečka. My jí říkáme Rézinka či Rézi.

Od prvního okamžiku, kdy jsem ji uviděla mezi ostatními pejsky na Vašich stránkách, jsem se do ní zamilovala, a když mi v autě po cestě domů položila hlavičku na klín, věděla jsem, že je to můj miláček a už ji nikomu nedám. V novém domově u nás je z ní venkovní pejsek, má vlastní boudu a několik pelíšků na sluníčku i pod střechou. Zvykala si postupně. Na začátku byla taková - mouchy sežerte mě, tzn. neuměla chodit na vodítku, vůbec neštěkala a venku vůbec neznačkovala. Hračky ani pamlsky jí nic neříkaly. Nechtěla papat granule.

Postupně se ale začala ukazovat pravá stránka její osobnosti a stával se z ní úplně jiný pejsek. Je hrozně hodná, poslušná a miloučká. Když poprvé na dvoře zaštěkala, všichni jsme se běželi podívat, jestli to opravdu štěká ona. Oproti předchozí fenečce, kterou jsme museli nechat v 16 letech uspat (mimochodem bez pejska jsme to vydrželi jenom týden a už jsme jeli pro Rézi), byl Rézinčin hlásek až nečekaně vysoký a pisklavý. Trvalo to asi tři týdny, než začala štěkat. Potom jsme spolu začaly chodit na delší procházky po okolí, seznámily jsme se s ostatními pejsky, se kterými nemá doteď žádný problém, a k mojí velké radosti, si začala hrát s velkou (v poměru k Rézinčině malému vzrůstu) plyšovou opičkou, kterou jsem jí pořídila.

Na podzim, až si na nás zvykla, jsme ji jeli ukázat našemu panu veterináři, aby ji prohlédl a aby nám ji načipoval. Pan doktor dokonce zná jejího původního majitele, takže už věděl, z jakých podmínek Rézi pochází. Vůbec se nedivil, že byla odebraná i s ostatními pejsky ze smečky z nevyhovujících podmínek. Její dosavadní způsob života napovídal tak trochu i její chování. Například hrozně rychle jedla a všechno, co nesnědla, urychleně zahrabala. Kamkoliv. Doteď ráda loví různé mouchy a brouky, dokonce na začátku jejího pobytu u nás, snědla i několik slimáků a chodila si lehnout na hnůj. Když jsme si ji přivedli, vážila 5 kg. Teď naposled u pana doktora vážila 6,3 kg, takže u nás tak trochu zmohutněla, ale pořád je to naše malá hafka.

Velké překvapení pro nás nastalo později na podzim, kdy začala hárat. U naší předchozí fenky jsme si žádné změny chování nevšimli, ale Rézi přestala poslouchat a každý den nám někdo ze sousedů řekl, že přes den byla u něho na dvoře nebo ji viděl štrádovat po ulici. Proto jsme ji pořídili dlouhé vodítko a připnuli ho k boudě. Ovšem příroda si vždycky poradí, a tak nám začali psy skákat přes branku a lezli k nám dokonce i přes plot. Těsně před Vánocemi jsme nechali Rézi vykastrovat, aby se to už neopakovalo. Našemu panu doktorovi při operaci asistoval pan doktor z veterinární inspekce, který byl Rézi osobně odebrat z nevhodných podmínek. Svět je opravdu malý. Pan inspektor nám tedy vylíčil, v jakých podmínkách Rézi žila i s ostatními pejsky a my už se od té doby jejímu chování vůbec nedivíme. Ani tomu, že například nesnáší muže v kšiltovce. Vánoce strávila Rézi s námi v teple, aby se zotavila z operace, ale potom už se nudila, takže jsme se ujistili, že se jí víc líbí venku, kde si může štěkat a sledovat, co se děje na ulici.

Od té doby je Rézi klidnější a ještě milejší než předtím. Šelmu v sobě ale nezapře. Pan veterinář nás upozornil, že je pravděpodobně kříženec jezevčíka s nějakým borderem, tak ať si dáme pozor na králíky a slepice. Králici jsou u nás v bezpečí v králíkárnách a na naše slepice si netroufá, protože jsou vždy všechny při sobě a chrání je velký kohout Pipek. Na jaře se ovšem v naší zahradě objevila cizí slepice, která žila ještě asi dalších 10 minut po tom, co ji Rézi uviděla. Polévka byla dobrá. Rézi je hold lovec. Nikomu ze sousedů naštěstí slepice nechyběla.

Její lovecké vlohy se ukazují i při venčení v lese, přičemž po cestě jde asi 5 minut a potom to bere mlázím kolem cesty a hledá nějakého toho ptáčka, bažanta, zajíce nebo srnku. Každého z nich už jsme potkali a Rézi z toho měla vždycky velký zážitek. A velké zadýchání.

Velkou prioritou pro mě bylo, aby si hlavně zvykla na moje tři kočky. Jsem hrozně ráda, že to v rámci možností vyšlo. Kocour Rézi vyloženě miluje, pořád se o ni otírá a Rézi ho olizuje. Kočka Žofinka je celkem plachá, ale už zjistila, že kočky Rézinku zajímají, jen když před ní utíkají, tak když se na ni Rézi řítí, Žofinka si nachystá packu do vzduchu a malá Rézi se jí radši vyhne. Nejstarší kočka je samotářská, takže Rézi tak trochu nesnáší. Naštěstí Rézi potom, co od ní utržila několik plácnutí packou, pochopila, že se jí má vyhýbat.

Každou chvilku najdeme Rézince v pelíšku mrtvou myš, krtka nebo ptáčka, takže jsme nabyli mylného dojmu, že kocour Rézi tak miluje, že jí nosí své úlovky. Tak to ale není. Ten důvod je mnohem prozaičtější. Na vlastní oči jsme viděli, že jakmile Rézi zjistí, že některá z koček má třeba myš na dvoře a hraje si s ní, myš jí sebere, zabije ji, ožužlá ji a schová si ji v pelíšku.

Tak a abych to uzavřela, Rézinka mi nejradši sedí na klíně, abych jí neutekla nebo odpočívá na dece na lavičce, ze které vidí, co se děje na ulici, ráda chodí na procházky a přetahuje se se mnou o její oblíbené plyšáky.

Tímto jsem tedy splnila slib, který jsem Vám dala před rokem, že po roce napíšu, jak se Rézi má. Zároveň přispívám na účet útulku jako poděkování za našeho malého miláčka a podporu pro pejsky, kteří na nový domov teprve čekají.

Mějte se krásně a přeji Vám hodně úspěchů.

***